Pro psa Sadie byl tatínek víc než jen majitel. Byl jejím nejlepším přítelem a oba žili v posledních 13 letech vedle sebe, dokud otec náhle nezemřel na infarkt. Sadie je živým důkazem, že láska neumírá, když někdo zemře.
„Poté, co ho nemocniční personál nedokázal oživit, položila Sadie hlavu na jeho ruku.“ říká Jeremy May.
Rodina, příbuzní a přátelé truchlili nad ztrátou muže, ale né tak jako Sadie. Během deseti dnů, které následovaly od smrti jejího otce, se jí nepodařilo jíst ani spát.
Když přišel den pohřbu, shromáždili se v kapli všichni známí a milí. Psi nejsou v takových situacích běžným návštěvníkem, ale v pohřebním domě veděli, že se Sandie musí se svým páníčkem také rozloučit.
Sadie byla přece jeden z nejbližších členů rodiny a přítel – samozřejmě tam musela být.
„Pes byl stejně důležitý jako manžel nebo dítě, a proto bylo důležité, abychom to dovolili. Když Sadie šla k rakvi, člověk mohl cítit a slyšet pocity hostů v místnosti. Ani jediné oko nebylo suché. Byl to okamžik emocionální a srdcervoucí, “říká May.
Bylo to od nich krásné, že pohřební dům umožnil psovi připojit se k tomuto důležitému dni. Člověk by neměl podceňovat vazby mezi lidmi a zvířaty a myslím, že pro Sadie bylo důležité, aby se rozloučila.
Sdílejte tento článěk se svými přáteli, pokud také věříte, že živočichové mohou cítit jako my lidé.